Když se Raika probudila, měla svázané ruce za zády, kterými byla opřená o strom. Nohy měla také svázané ale o něco pevněji aby nemohla utéct. Chvíli jí trvalo než k sobě přišla úplně, ale pak si všimla že vedle ní sedí Karen, byl také svázaný a měl skrvavený a nateklý obličej. Zvláštní na tom bylo že obvazy z jejího oblečení byly pryč a přitom na košili nepřibyla čerstvá krev.

Ti kteří oba dva svázali seděli u ohniště které rozdělala Raika, byly oblečení do temných pláštů pod kterými se leskla černá zbroj. U pasu každý z nich měl meč a někteří z nich měli na zádech i štít. Vypadali jako normální lidé, tedy až na to středověké oblečení, pravděpodobně to byly jen řadoví vojáci protože ani jeden z nich se od ostatních ničím neodlišoval, něčím co by naznačovalo jeho nadřazenost. Raika na vojáky zírala a skoumala každý jejich píď. Dokud si jí nevšimli, "Hele ta holka je vzhůru" upozornil je jeden z nich, to se i ostatní otočili na ní. Jejich pohledy byly plné hrubé síly a špatným myšlenek. Raika se otřásla odporem, měla strach z toho co provedou. Protože už Karen jí říkal něco o zvěrstvech které Ferinové dělají.

Vojáci se začali k Raice přibližovat, ta sebou začala mlít a pokoušela se vyprostit z pout, tomu se vojáci jen smáli "holčička by chtěla utéct?!" říkali svými hrubými hlasy. Pak ten který ze všech vypadal nejodporněji a nejzvráceněji se k Raice nakolnil a polohlasem pronesl "neužijeme si spolu, holčičko?" přičemž mu příšerně táhlo z pusy, "Na to ani nemysly" ozvalo se z poza voják

"Jděte od těch dvou a rychle" opakoval jejich nadřízený. "Nejsme tu pro to aby jste si užili a ani aby jsme někoho zabili, to by jste si měli konečně uvědomit" na to se vojáci trochu zklamaně stáhli. Velitel přistoupil k Raice, poklekl na jedno koleno a řekl jí "já jsem Dan, těší mě, pro teď jste naším zajatcem i s vaším přítelem čarodějem" odmlčel se, "a poku nebudete klásto dopor nic se vám nestane , avšak tuto bezpečnost nemůžu slíbit u vašeho přítele bude vzat do naší tvrze kde bude popraven"

"Ne, to ne!" vykřikla Raika "to nemůžete"

"To by ses divli co můžeme" šklebil se dál Dan, který právě vstával a přidal se ke skupině svých vojáků u ohně.

Raika sklopila hlavu a přemýšlela jak z toho ven, naprosto nic jí nenapadalo. Hlavu měla plnou jenom toho co řekl Velitel Dan "...bude popraven" nevěděla co má dělat. Pak ale koutkem oka zahldla nepatrný pohyb, podívala se tím směrem, byl to Karen, který zvedl hlavu. Rozhlížel se kolem až si všiml Raiky, podíval se na ní pohledem říkající to bude v pořádku. Pak se zahleděl k ohni a vojákům. Raice nešlo do hlavy co přesně se stalo, každopádně se najednou oheň rozšířil a pohltil všechny kteří okolo něj seděli.

"Jak, jak jsi to udělal" ptala se Raika která právě Karen rozvazoval nohy. A o kus dál ležela kupa mrtvých, splálených těl. "Neptej se když znáš odpověď" odsekl Karen jenom, "já vím jsi čaroděj" řekla Raika už trochu znuděně. Karen oheň uhasil, pro Raiku opět záhadným způsobem a pak se vydaly dál.