Proč "Sbohem lásko"

ptal se sám sebe

proč tato prapodivná slova

tak proč pro milostivé nebe

se mi k srdci zavěsily jak skoba

Vždyť já ji opravdu neznám

jaký význam mají slova

když k osobě k nim určená

je zcela zicí tato prosba

jež na lících krásy se črvená

Já šel jen kolem, do práce

možná ze školy, už nevím

a tato žena předemnou

mě snad rozpoznala být někým

kdo asi musel projít proměnou

Nevím co jí to popadlo

že oslovila mě touto větou

nevím proč vlastně byl jsem tam

ani proč květiny krásně kvetou

však ocitl jsem se na kopci v prostřed jam

Tak jsme tam tak stáli

hledě do svých očí

ona měla je jak z plamene

ještě teďse mi hlava točí

ale nohy jsem měl jak z kamene

Když chvíle dlouhá uplynula

obrátila se ta slečna

a nevěda co podnikne

zvovlal jsem do nekonečna

že snad kní má řeč pronikne

A to už byla pryč, jak jitro

stál jsem tam a pořád zíral

zamrakl jsem a vykročil

a den se na mě pořád díval

ještě dřív než k poledni přikročil

Dlouho jem nad těmi slovy dumal

"Sbohem lásko" mi řekla

a k večeru dne dalšího

mě jedna myšlenka trkla

že možná nikdy neslyšela nic jiného